Majid Majidi’s Children of Heaven je o hledání stříbra
Než se do kin dostane nejnovější nabídka Majida Majidiho Beyond the Clouds s Ishaanem Khatterem a Malavikou Mohananovou v hlavních rolích, zde si připomeneme jeho íránský film Děti nebes nominovaný na Oscara, který vyšel v roce 1997.
Děti nebes od Majida Majidiho, nominované na Oscara, je příběhem dvou sourozenců, Aliho a Zahry, kteří se ve škole podělí o pár otrhaných tenisek, aby pomohli svým rodičům ve finančně náročném období. Ale jako je tomu u většiny dobrých dětských filmů, Děti nebes jsou stejně příjemné i pro dospělé. Ve skutečnosti, i když se film dívá na vše nevinnýma očima dětí, Majid Majidi dokáže poskytnout velmi jemnou perspektivu íránské krajiny.
Osmiletý Ali a jeho mladší sestra Zahra jsou zvyklí přebírat mnohem větší zodpovědnost, než jim jejich věk dovoluje. Jejich život se obrátí k horšímu, když Ali ztratí – ne svou vlastní vinou – Zahrinu nedávno opravenou růžovou mary-Janes. Namísto toho, aby čelili rodičovskému mlácení a dalšímu namáhání vyčerpaných rodinných zdrojů, se tito dva rozhodnou tajně se setkat každý den uprostřed a vyměnit si Aliho tenisky. Ale sotva se to ukáže jako řešení. Zatímco Zahře boty nepadnou správně, Ali, jinak vzorný student, teď chodí do odpolední školy věčně pozdě.
V Children of Heaven spočívá síla Majidi v tichých momentech filmu. Svým hlubokým objektivem dokáže nejen realisticky vylíčit íránské nižší střední třídy, ale také zdůrazňuje skutečnost, že i malé incidenty, jako je ztráta bot, mohou mít v životě člověka mnohem větší význam, než se očekávalo. Devadesátiminutový film je plný scén, kde Zahra jednoduše zírá na boty ostatních dívek ve své škole, a tyto jednoduché záběry stačí k tomu, aby vyjádřily ten druh rozpaků, které cítí, když musí nosit tenisky svého bratra.
Majidi prezentuje protivenství této íránské rodiny s velmi ležérním tónem a přesto dokáže zachytit každý malý detail, který definuje jejich život. Zatímco v jedné scéně je Ali nucen sbírat z méně žádoucích brambor pro svou rodinu, v jiné je Aliho matka vidět, jak pečlivě rozplétá svetr, který má uplést do něčeho jiného. Existuje také několik opakovaných záběrů Ali a Zahry, jak zběsile pobíhají uličkami své čtvrti, aby si mezi školou vyměnili boty, a přestože jejich základní estetika je stejná, pokaždé jsou provedeny velmi odlišně.
Netřeba zdůrazňovat, že vymýšlet herecké výkony z neherců, jako jsou hlavní role ve filmu Children of Heaven, Amir Farrokh Hashemian a Bahare Seddiqi, vyžaduje velké úsilí. Ale i v tom Majidi exceluje. Svým realistickým přístupem dokáže zachytit skutečné emoce těchto dětí. V předchozím rozhovoru, Majidi odhaluje, Použili jsme skryté kamery k zachycení přítomnosti skutečného života. Samozřejmě tam byly nějaké přehmaty a chyby, ale ty umocnily realistické výkony herců. Kamery byly také skryté před klíčovými herci, což opět přidalo na přirozeném pocitu. Ve skutečnosti to ztížilo a zkomplikovalo natáčení, skrylo se kamera a štáb, ale výsledkem byly mnohem uvolněnější výkony.
Jedna scéna, která ve filmu obzvlášť vyniká, je ta, kde Aliho oddaný, ale nešťastný otec vezme Aliho do čtvrti v centru města, kde si plánuje vydělat peníze tím, že nabízí zahradnické služby od domu ke dveřím. Tam se ti dva lidé často vyhýbají bez vlastního zavinění. A na jejich cestě zpět domů je dojem, jakým Aliho otec doufá ve svou budoucnost, u srdce. Ale stejně jako celý film, i na konci této scény nás Majidi nechává frustrovat a přemýšlet. Ale Children of Heaven je o nalezení toho stříbra. Je to všechno o vyprávění o tom, jak je život sladký navzdory různým protivenstvím.
Čtěte také | Beyond the Clouds: Pět důvodů, proč sledovat hlavní roli Ishaan Khatter-Malavika Mohanan