„Neustále slýcháme o vesnicích po celém Paňdžábu bez mladých mužů“
Harjant Gill završuje svou trilogii o pandžábské maskulinitě filmem o migraci.
Záběr z Sent Away Boys.
Nejprve přišel Roots of Love, film o významu vlasů a turbanů v pandžábské kultuře. O dva roky později, v roce 2013, Mardistan hlouběji prozkoumal psychiku pandžábského muže tím, že přiměl čtyři muže, aby odpověděli na nabitou otázku – Co je mužnost? Harjant Gill, filmař a odborný asistent antropologie na Towson University, Maryland, USA, se vrací s novým filmem s názvem Sent Away Boys, který zkoumá účinky migrace mužů, praxe, která je v Paňdžábu tak zakořeněná, že inspirovala celý žánr lidových písní. Gill přiměje pět lidí, aby se postavili před kameru a hovořili o svých zkušenostech s migrací a jejích následcích. Film Sent Away Boys, produkovaný společností Public Service Broadcasting Trust se sídlem v Dillí, bude promítán na filmovém festivalu Open Frame v Dillí.
Jak závažný je problém migrace v Paňdžábu?
Neustále slýcháme o vesnicích po celém Paňdžábu bez mladých mužů, z nichž většina pracuje v zahraničí, ale teprve nedávno se výzkumníci začínají touto problematikou podrobně zabývat. Nedávné průzkumy CRRID (Centrum pro výzkum venkova a průmyslového rozvoje), Chandigarh, zejména práce Aswini Kumara, jsou možná nejkomplexnějšími dostupnými údaji o počtu domácností migrantů v Paňdžábu.
Kdy vás osobně zasáhla obludnost tohoto problému?
Před několika lety jsem se při návštěvě své mateřské vesnice rozhodl nakreslit tabulku příbuzenství z matčiny strany rodiny. Uvědomil jsem si, že za posledních 15 let se více než 75 procent širší rodiny mé matky usadilo v zámoří. To přineslo pocit naléhavosti prozkoumat tuto problematiku, o kterou jsem se zajímal kvůli mé vlastní rodinné biografii a rozhodnutí mých rodičů v 90. letech emigrovat.
Proč jste nevyzpovídali žádného z ‚poslaných chlapců‘ ve filmu?
Když jsem začal hledat film, uvědomil jsem si, že většina z nás zná cesty a příběhy migrantů prostřednictvím zpráv a filmů. Opuštěným rodinným příslušníkům a domácnostem nebyla věnována velká pozornost. Zaujala mě otázka ‚co se stane s maskulinitou v nepřítomnosti mužů?‘ Rozhodl jsem se použít 45minutový film k zachycení životů rodinných příslušníků, kteří zůstali pozadu, a ukázat, jak je proměňuje nadnárodní migrace.
recenze webové série abhay
Jak jste vybírali postavy k rozhovorům?
Každý jedinec má podobné touhy po štěstí a osobním a finančním úspěchu, přesto vyjadřuje odlišný vztah k Indii a procesu migrace. Gurkirpal Grewal má díky svým znalostem angličtiny a rodinnému bohatství poměrně snadný přístup k mezinárodní migraci. Ishwarjot Rana, přestože patří do středostavovské rodiny Jat, nemá vzdělání a jazykové dovednosti, aby se mohl kvalifikovat pro studijní nebo pracovní vízum, a vyvolává pocit frustrace z nemožnosti emigrovat. Sukhvir Kaur a její matka představují důležitý hlas, který v pandžábských filmech a médiích slýcháme jen zřídka, pandžábců, kteří si nepřejí opustit Indii.
Jak akutně zasáhla otázka migrace lidovou kulturu?
Během svého výzkumu jsem zjistil, že trop z pardesee byl vždy prominentním rysem pandžábských lidových písní – ženy často zpívaly boliyan (páry) o mužích v jejich rodinách vracejících se domů. Je to možná proto, že pandžábští muži opouštějí své domovy – pracovat ve městě, vstoupit do armády nebo odcházet za prací do zahraničí. Ke konci filmu zazní tradiční lidová píseň Madhaniyan, která se zpívá během pandžábských svateb – když se rodiče chystají poslat svou dceru do vesnice jejího manžela. Viděl jsem zajímavou paralelu mezi tímto tradičním zvykem Doli Charhana (rozesílat nevěsty) a novější praxí
Munde Chardhana (vysvobození synů), které se koná každý daný večer mimo terminál 3 mezinárodního letiště v Dillí.
